V něčem mají euroskeptici možná pravdu

      Před pár dny mě zaujal na Internetu článek, v kterém je opět rozhovor se sexuologem MUDr. Weissem. Jak se asi domyslíte, týká se nyní žhavého téma kolem vraždy devítiletého Jakuba.

     Doktor Weiss zde hovoří o léčbě deviantů, která je u nás jedna z nejlepších – nejúspěšnějších. Vysvětluje, že léčbou takového člověka není vyléčení, protože takový člověk se jako deviant narodí a jako deviant zemře. O většině z nich ani nevíme, protože se umí ovládat. Léčba má pomoci těm, kteří se ovládat neumí, aby se to naučili, aby dokázali své sexuální potřeby uspokojit jinak, než porušením tákona. To se u velké části paciantů daří a pro ty, u kterých se to nepodaří, se staví detenční ústavy.

      V rozhovoru se většinou mluví o skutečnostech, o kterých už dr. Weiss mluvil hodněkrát při jiných příležitostech. Ale zazněla tu i zajímavá skutečnost, která pro mě byla novinkou. Pan profesor říká: „Jsme v současné době asi poslední zemí na světě, kde může pacient v léčbě požádat o dobrovolnou kastraci. Z našich kastrovaných pacientů za více než třicet let, co se to umožňuje, nespáchal sexuální delikt ani jeden. Prostě nula. Za ta desetiletí požádalo o dobrovolnou kastraci více než sto lidí.“

     Na námitku redaktora, kterému to připadá jako krutá metoda, dr. Weiss dále vysvětluje: „Ale pro ně je to úleva! A když už hovoříte o barbarství: před měsícem jsme s kolegy zastupovali Českou republiku před komisí pro mučení a nelidské zacházení Rady Evropy, která k nám přišla na inspekci. Zajímali se hlavně o to, jak je možné, že používáme kastraci jako terapeutickou metodu. No a jejich zpráva pro Česko nevyzněla příznivě.“ Dále upozorňuje, že EU to chce u nás zrušit: „Myslím si, že to budeme muset zrušit. A to se obrátí proti některým našim pacientům. Od prvního ledna budou v Česku fungovat detenční ústavy, kam budou umisťováni trvale nebezpeční a nespolupracující pacienti. V podstatě ti, kteří mohli o kastraci požádat a po ní mohli jít domů. Pokud tato možnost zmizí, budou muset strávit někteří podobní lidé celý život v ústavech. To je chyba. Iniciativa Rady Evropy se obrátí proti zájmu pacientů.“

     To potvrzuje dosavadní slova pana profesora, který mimo jiné konstatuje, že tresty pro devianty jsou malé, většinou jen podmíněné, což je dáno trendem poslední doby, kdy je kladen větší důraz na práva pachatelů, než na práva obětí. Určitě si tedy nemyslím, že by Evropská unie měla mít takové pravomoci, aby mohla nařídit zrušení tohoto zákona. Vždyť tento zákon podmiňuje kastraci dobrovolností a jistě pro mnoho z lidí, kterých by se to týkalo, bude lepší být neplodným, ale svobodným občanem této země, než mít plodnost, kterou ale vzhledem k své sexuální orientaci nikdy pozitivně nevyužíjí, a navíc budou doživotně zavřeni v detenčním ústavu. Nejde tedy o žádné učení, protože takový zákrok je jistě proveden bezbolestně.

      A bohužel podobných nelogických nesmyslů se najde více. Počínaje třeba hygienickými normami, které se snaží úředníci aplikovat na letní tábory, kde jsme možná taky jedinou raritou, protože v zádadní Evropě už jsou stanové tábory velkou výjimkou a stany nahrazují na dětských táborech hotely. Při tom už občas probleskují na venek informace, kdy se zjišťuje, že přemíra hygieny je škodlivá a nelze vyloučit, že např. vzůstající počet alergií mezi dětmi, může být způsoben právě tímto. A podobných případů, kdy se EU nebo naši politici ve jménu EU snaží zasahovat zcela nelogicky do našich životů, by se našlo více. Příkladem může být i návrh ministryně Stehlíkové, volající po absolutním zákazu tělesných trestů dětí v rodině.

      Celý článek, obsahující rozhovor s panem profesorem Weissem najdete zde. Za povšimnutí určitě stojí i další článek, který popisuje metody, kterými devianti nejčastěji lákají své oběti. Od revoluce byl Jakub už třetí obětí. Popsány zde jsou otřesné vraždy dětí, kdy v roce 1995 zabil deviant Stanislav Večeřa osmiletou holčičku, kterou znácilnil, odvlekl do lesa a tam ji uškrtil, dále jak začátkem sedmdesátých let Vojtěch Běloch v Dubňanech na Hodonínsku nalákal šestiletou Marcelku. Pamětníci si možná vzpomenou na vraždu v roce 1966, kdy Jaroslav Papež nalákal jedenáctiletého Ppeíka Neumana do promítací kabiny pražského kina Metro, kde mu zasadil 36 bodných ran nůžkami, uškrtil jej a hodil do šachty.