Společnost se stále více komercionalizuje

Byly časy, kdy například Annonce otiskovala mezi nekomerčními inzeráty i inzeráty nabízející volná místa na tábor. Většinu z nich jich totiž pořádá sdružení dětí a mládeže a jde o neziskové, dost často dotované, akce. Jak čas postupuje, Annonce spektrum bezplatných „nekomerčních“ inzerátů stále omezuje. Až se časem, s pokračující komercionalizací dočkáme toho, že bezplatné inzeráty budou jen výjimkou, protože za komerci se bude považovat téměř vše - snad jenom mimo inzerátů, kde někdo něco daruje či seznamovacích. On komerční je v podstatě i inzerát, kdy cokoli prodáváte, třeba šaty, které vyrostlo vaše dítě.

Bohužel těžiště této společnosti je stále více v reklamě, která nás obklopuje na každém kroku, která ale také výrazně zdražuje zboží a služby. Tábory neziskovek jsou zatím levné proto, že nějakou drahou reklamu nepotřebovaly. Mohly tak poskytovat levné tábory, které jsou levné proto, že neprodukují žádný zisk, který by jejich cenu zvyšoval a vedoucí na nich většinou pracují zadarmo (proč by nebyl zadarmo se svým oddílem, tedy s dětmi, s kterými pracuje zadarmo celý rok) nebo jen za symbolickou odměnu.

Táborům se začínají věnovat i komerční subjekty. Proč je to pro ně výhodné? Zejména proto, že pracovní síla vedoucích, je u nás velmi levná. Levná proto, že tato doména byla vyhrazena neziskovkám, kde se tomu věnovali dobrovolníci. Část těchto vedoucích pak jede jako brigáda i s komerčním pořádajícím subjektem a ani jim nedojde, že je jejich pracovní síla silně finančně podhodnocena. Dělám-li pro neziskovku, je logické, pokud pro ni dělám zadarmo nebo za symbolickou cenu, je-li to můj koníček. A toho svým způsobem zneužívají komerční subjekty, které tábory nabízejí za komerční cenu a docílí tak vyšších zisků díky tomu, že vedoucí zaplatí jen hodně málo.

Podíváme-li se na práci vedoucího na táboře detaelně, tak víme, že je to především velká zodpovědnost a to nějakých nejméně 14 hodin denně, tedy minimálně od budíčku do večerky. Zdravotník ale např. musí fungovat i v noci, je-li třeba podávat antibiotika či jet s dítětem na pohotovost.

Čím se budou zvyšovat ceny táborů, tím bude přibývat dětí, které se budou o prázdninách nudit na ulici a z nudy páchat nepravosti. Pohodlná společnost ovšem nepřijde na jiné řešení, než začít snižovat hranici trestní odpovědnosti. To je opravdu „recept“ na nudící se děti.

V konkurenci mohou i přes dražší ceny vyhrávat komerční pořadatelé táborů, protože si zaplatí reklamu. Životní úroveň vzrůstá natolik, že dost velká část rodičů už na ceny tolik nekouká a bere nejvíce viditelné nabídky. Vždyť čas jsou peníze a tak jej rodič s vyššími příjmy nebude trávit tím, aby hledal levnější nabídky neziskovek, které nejsou tak vidět.

Doby, kdy byly akce neziskovek mediálně podporovány, protože byly vnímány jako prevence proti negativním vlivům mezi dětmi a mládeží, se stávají minulostí. I média jsou totiž komerční a tak raději píší o senzacích a o akcích pro děti a mládež tedy hlavně tehdy, když se tam něco nepovede. Ono to má svoji logiku. Když bude hodně dětí na táborech, nebudou se nudit, nebudou páchat trestné činy a nebudou senzace o který psát a tím hrozí i menší zisky. Není to ale smutné?