Opravdu hloupé chytračení

Případ, který popíšu, je už starší. Pro naše Internetstudio pro děti a mládež potřebujeme čas od času na reklamní Áčko sololit rozměru 50 x 30 cm. Vždycky jsem ho kupoval v Bauhausu na Pankráci, kde mi vždy pár kousků na tento rozměr nařezali.

Najednou se tam ale objevila cedule, že z bezpečnostních důvodů řeží nejmenší kusy 60 x 30 cm. Sám prodavač nevěděl proč, protože tam, žádný úraz nebyl, ale je to předpis, který nemohl porušit. Mě to bylo hned jasné. Jediné vysvětlení je, že čím větší je minimální kus, tím větší je minimální tržba.

Proč to ale nevyřešit jinak. Sololit je i tak levný a řežou jej zadarmo. Určitě by bylo rozumnější zavést třeba platbu za přířez, pokud by částka nákupu byla menší, než určitá stanovená částka. Nebyl by to způsob tak neobvyklý. Např. dost prodejců neúčtuje při ceně nad určitou částku dopravu. Takže přířez by třeba byl zadarmo při nákupu nad 100,-- Kč. Určitě by to bylo pro zákazníka přijatelnější řešení.

Autor tohoto nesmyslného nařízení se asi bál, že zdražení by bylo nepopulistické a tak se rozhodl obelhávat zákazníky za každou cenu. Nedošlo mu ale, že z nich nejenom dělá hlupáky, ale ještě je i poškozuje. Podle jeho logiky bych si měl doma těch 10 cm odříznout, protože reklamní Áčko kvůli tomu rozšiřovat nebudu.

Jak jsme to nakonec vyřešil. Nechal jsme si uříznout kusy 100 x 30 cm. Tak jsme si je sice musel rozřezat, ale byly to aspoň smysluplné řezy bez odpadu a bylo jich méně. Deset cedulí na 5 řezů. Deset jsem jich původně koupit chtěl, ale nakonec jsem koupil tři kusy, protože jsme si spočítal, že šest cedulí mě zatím vystačí. Takže pro obchodníky byl efekt přesně obrácený, menší tržba ode mě, než kdyby toto opatření nezavedli.